Rodina je kruh

Rodina by měl být kruh, spojený, pevně semknutý, vyvážený, bezpečný. Ne vždy tomu tak je. Někdy může být některý z členů rodiny nemocný, slabší a nedrží se pevně, nebo ani neví, jak se těch druhých chytit, někdo může být naopak příliš silný a převažuje, někdy může i jeden z rodičů chybět. A Centrum pro rodinu Terezín je takový hozený kruh rodinám, které jej potřebují, rodinám s dětmi v náhradní péči.
Do CPR docházím od jeho založení v r. 2004, pravidelně navštěvuji 1x za měsíc skupinovou psychoterapii a občasné víkendové semináře s tématikou týkající se problematiky NRP, partnerských vztahů, identity a výchovy dětí, sociálně právních vztahů atd.
Všechny tyto aktivity mi pomáhají v běžném životě a velmi si jich cením.
Odborně a konstruktivně vedená skupinová terapie mne učí pojmenovat, uvědomit si a zařadit své pocity a reakce, pomáhá mi nahlédnout a porozumět sama sobě. To nemá pozitivní dopad jen na mou osobu, ale na širší okolí, samozřejmě nejvíce na mé děti, které pak snáze pochopím, porozumím jim a přijmu jejich jinakost (která je vzhledem k jejich genetickému základu často odlišná i etnicky).
Forma skupinové terapie mi navíc dává pocit velké sounáležitosti, scházíme se coby širší rodina, kde panuje velká vzájemná duchovní podpora, porozumění a pomoc. A to je pro mne velmi cenné. Skrze pocity a prožitky, starosti a problémy druhých si lépe uvědomuji ty svoje.
Troufám si tvrdit, že díky CPR Terezín jsem získala pevnou půdu pod nohama a lépe se mi „plave“, mnohému jsem se naučila a stále se učím…
Díky!
Vanda, Linda a Marie


Je nás doma sedm

Je nás doma sedm. A to tak, že jsme od roku 1996 osvojili pět dětí. V květnu roku 1996 Rosťu, v listopadu 1999 Natálku. V létě roku 2001 jsme v Teplicích objevili Rosťovu „biologickou“ sestřičku Verunku, po vyřízení formalit jsme si ji v lednu 2002 přivezli. V září 2003 jsme přijali (a on přijal nás) Šimonka. V létě 2007 jsme v Mostě objevili opět jeho „biologickou“ sestřičku Johanku, takže je nás od listopadu 2007 sedm.

Na jaře před dvěma lety jsme získali kontakt na Poradnu pro náhradní rodinnou péči v Litoměřicích. Hned první sobotní seminář pro pěstounské a osvojitelské rodiny nás hodně povzbudil. Jednak jsme získali užitečné a praktické rady, ale hlavně jsme přestali být sami. Zjistili jsme, že naše problémy nejsou dány naší rodičovskou neschopností, jak nám občas dávalo najevo naše okolí (třeba škola), nýbrž že s podobnými problémy se potýkají i ostatní osvojitelské a pěstounské rodiny. Povzbuzeny byly i děti. Rosťa nám cestou domů s nadšením říkal, jak je skvělé, že se získal kamarády, jako je on. Podobně i ostatní. Takže je samozřejmostí, že se všichni na další semináře a „víkendovky“ moc těšíme.

To však není všechno. Jsme součástí projektu „Terénní práce v rodinách s dětmi v NRP – doprovázení“, od kterého jsme si opravdu hodně slibovali. Přesto je ještě mnohem lepší než jsme očekávali. To samé platí i o doučování, které nám Poradna zprostředkovala. Jsme moc rádi, že jsme její součástí a moc děkujeme.

Vaši Johanka, Šimonek, Verunka, Natálka, Rosťa a rodiče Katka a Mirek Venclovi